DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 26.10.2016 11:37:45 

Maďarský ohař

Standard plemene MOK (Maďarský ohař krátkosrstý)

   

Klasifikace FCI:

Skupina 7 - ohaři
Sekce 1 - kontinentální ohaři s požadovanou zkouškou z výkonu (polní a vodní práce)

Historie a původ:

Předkové maďarského ohaře přišli do své vlasti společně s kočujícími maďarskými kmeny. První stručnou zmínku o těchto psech lez doložit již v dokumentech ze 14. století. Jeho význam pro lov však výrazněji rostl teprve od 18. století. Koncem 19. století pak byly v Maďarsku pořádány soutěže pro ohaře, jichž se s velkým úspěchem účastnili i ohaři maďarští. Na vzniku tohoto plemene se podílela také jiná plemena loveckých psů. Cílevědomý chov začal v roce 1920 a v roce 1936 byl maďarský ohař uznán mezinárodní kynologickou organizací FCI jako samostatné plemeno.

Použití:

Všestranně lovecky upotřebitelný pes pro lov v poli, v lese i na vodě. Jeho charakteristickými vlastnostmi jsou zejména výrazný smysl pro stopu, vynikající jemný čich, pevné vystavování, vynikající vlohy pro přinášení a cílevědomé sledování stopy na vodě s velkou ochotou k vodní práci. Dobře zvládá práci v obtížném terénu i extrémním počasí. Nesmí projevovat bázlivost po výstřelu, strach ze zvěře, absenci vloh k vystavování a přinášení a nechuť k vodní práci. Pro svou bezproblémovou povahu a přizpůsobivost je vhodný i k držení v bytě.

Všeobecná charakteristika:

Maďarský ohař krátkosrstý (Hungarian Short-haired Pointing Dog) je středně velký a elegantní pes noblesního vzhledu, s krátkou červenohnědou zlatou srstí (žemlová barva). Spíše lehká suchá stavba těla tvoří harmonii mezi krásou a sílou.

Výška:

Maďarský ohař krátkosrstý PES má v kohoutku 58 - 64 cm, FENA 54 - 60 cm. Zvyšovat kohoutkovou výšku je nežádoucí, vhodné je usilovat o střední velikost. (Statická a dynamická vyrovnanost a symetrie jsou důležitější než v centimetrech naměřená výška).

Důležité proporce:

  • délka těla mírně překračuje kohoutkovou výšku
  • hloubka hrudníku dosahuje téměř poloviny kohoutkové výšky
  • čenichová partie je o něco kratší než polovina délky celé hlavy

Povaha:

Vizsla je živá, přátelská, vyrovnaná, lehce cvičitelná. Navázání kontaktu s vůdcem patří k její základní vlasnosti. Nesnáší hrubé zacházení a nesmí být ani agresivní, ani bázlivá.

Hlava:

Hlavu má suchou, vznešenou a dobře proporcionální. Lebka je mírně široká i klenutá, s mírně vysloveným stopem. Nos má široký, dobře vyvinutý, s tak širokým chřípím, jak je to jen možné. Zbarvení nosu je v harmonii tmavých odstínů zbarvení srsti. Čenich je svalnatý, není špičatý, má silné čelisti, nosní most je rovný. Oči má středně velké a mírně oválné s inteligentním, pozorným a živým výrazem a mají stejnou nebo o trochu tmavší barvu než je srst. Uši jsou středně vysoko posazené, poněkud obrácené dozadu, jsou jemné, svěřené blízkou u lící, na koncích zakulacené, tvarované do písmene "V". Jejich délka tvoří asi 3/4 délky hlavy.

Krk:

Krk má vizsla středně dlouhý, v harmonii s celkovým zjevem psa, je svalnatý a mírně klenutý, bez rušivého laloku.

Trup:

Kohoutek je výrazný a svalnatý. Hřbet je pevný, silný a dobře svalnatý. Bedra jsou krátká, široká, těsná, svalnatá a rovná nebo mírně klenutá. Hruď má vizsla širokou, hlubokou a dobře vyvinutou a svalnatou. Hrudník je hluboký a široký s výrazným osvaleným předhrudím, hrudní kost má sahat co nejdále dozadu. Hloubka hrudníku má dosahovat k loktům. Žebra jsou mírně klenutá. Spodní linie tvoří elegantní oblouk, břicho je napjaté a lehce vtažené.

Ocas:

Poměrně nízko posazený, u základu je silný, směrem ke konci se zužuje a může se kupírovat. Pokud není zkrácen, dosahuje až k hlezennímu kloubu a je rovný, případně lehce šavlovitě zahnutý. Při pohybu je nesen vodorovně. Ocas je dobře a hustě osrstěn.

Končetiny:

Přední končetiny má při pohledu zpředu rovné a paralelní, při pohledu ze strany jsou vertikální, silně svalnaté a dobrých kostí. Ramena má dlouhá, skloněná a plochá, se silným a suchým svalstvem. Zadní končetiny má rovné a paralelní. Tlapky má oválné a dostatečně klenuté, se silnými polštářky a silnými hnědými drápky. Lýtka jsou dlouhá, osvalená a šlachovitá. Délka lýtka odpovídá přibližně délce stehna.

Pohyb:

Chůze i pohyb jsou lehké a vkusné. Typickým chodem je pružný a elegantní prostorný klus s prostorným a dlouhým krokem. V poli hledá vytrvalým cvalem. Při pohybu je hřbet pevný a zůstává ve vodorovné poloze. Nežádoucím typem pohybu je mimochod.

Kůže:

Kůže na těle je dobře přiléhající a těsná, netvoří záhyby a je dobře pigmentovaná.

Srst:

Krátká a hustá, má být pevná a tuhá, na hlavě a na boltcích je jemnější, hedbávná a kratší, na spodní straně ocasu naopak o trochu delší. Srst má pokrývat celé tělo, břišní krajina je však méně osrstěná. Srst nemá podsadu.

Zbarvení:

Různé odstíny žemlové barvy. Ušní boltce mohou být tmavší, jinak jednotné zbarvení. Červené, hnědavé nebo vybledlé barevné tóny jsou nežádoucí. Malá bílá skvrna na předhrudí nebo na hrdle do průměru 5 cm stejně jako bílé odznaky na prstech tlap nejsou vadou. Barva pysků a očních víček odpovídá barvě nosu.

Vady:

Jako chyba musí být posouzena každá odchylka od uvedených údajů, hodnocení chyby by pak mělo být přímoúměrné stupni odchylky.

Vylučující vady:

  • výrazné odchylky od standardu plemene
  • hrubé odchylky od pohlavního výrazu
  • netypická hlava
  • skvrnitý nos
  • převislé pysky a volné otevřené koutky
  • předkus, podkus, nepravidelný skus, jakož i přechodné formy
  • chybějící jeden nebo více zubů ze skupiny řezáků (I), špičáků (C) nebo třenových zubů (P2 až P4) a stoliček (M 1 a 2), absence více než dvou třenových zubů P1. Neprořezané zuby se hodnotí jako chybějící
  • nadpočetné mimo řadu rostoucí zuby
  • rozštěp patra či pysku
  • světle žluté oko, příliš volná víčka, ektropium, entropium, dvojitá řada řas
  • výrazný lalok pod krkem
  • vlčí drápky, tzv,. paspárky
  • špatná mechanika pohybu
  • netypické osrstění
  • tmavohnědá či světle žlutá barva, vícebarevnost, nejednotná barva, bílá hrudní skvrna v průměru větší než 5 cm
  • bílé tlapky
  • nedostatečně pigmentovaná kůže, oční víčka a pysky
  • kohoutková výška odchylující se o více než + - 2 cm od standardu
  • bázlivá povaha

Poznámka: Psi musí mít patrná dvě varlata plně sestouplá v šourku.


 

Standard plemene MOD (Maďarský ohař drátosrstý)

Maďarský drátosrstý ohař
(Drotszörü Magyar Vizsla)
Standard FCI č. 239 /německý originál z 13. 09. 2000/

Z německého originálu přeložil: Michálek, Dvořák (11. 11. 2000)
Země původu: Maďarsko
Datum zveřejnění platného originálu standardu: 6. 4. 2000
Použití: všestranně lovecky upotřebitelný pes pro lov v poli, na vodě i v lese. Jeho charakteristickými vlastnostmi jsou zejména výrazný smysl pro stopu, pevné vystavování, vynikající vlohy pro přinášení a cílevědomé sledování stopy na vodě při velké ochotě k vodní práci. Dobře zvládá práci v obtí�ném terénu i extrémní počasí. Nesmí projevovat bázlivost po výstřelu, strach ze zvěře, absenci vloh k vystavování a přinášení a nechu» k vodní práci. Pro svou bezproblémovou povahu a přizpůsobivost je vhodný i k držení v bytě.
Klasifikace FCI: Skupina 7 - ohaři
Sekce 1 - kontinentální ohaři s požadovanou zkouškou z výkonu (polní a vodní práce)
Historie a původ: Drátosrstý maďarský ohař vznikl křížením krátkosrstého maďarského ohaře s německým drátosrstým ohařem v 30. letech 20. století. Znaky plemene jsou stejné jako u krátkosrstého maďarského ohaře.
Všeobecná charakteristika: Temperamentní žemlově zbarvený lovecký pes suchých linií, jehož tělesná stavba je robustnější než u maďarského krátkosrstého ohaře. Je to typ všestranného ohaře, který vykazuje vytrvalost, pracovitost a odolnost.
Důležité proporce: Délka těla mírně překračuje kohoutkovou výšku. Hloubka hrudníku dosahuje téměř poloviny kohoutkové výšky. Čenichová partie je o něco kratší než polovina délky celé hlavy.
Povaha: Přítulný, inteligentní a učenlivý pes, sebevědomý, který však nesnese tvrdé zacházení. Dobře udržuje kontakt s vůdcem, hledá živě a vytrvale, disponuje dobrým nosem a vynikajícím způsobem vystavuje.
Hlava: Suchá, ušlechtilá, s dobrými proporcemi. Lebka: Přiměřeně široká, mírně klenutá, s nepříliš výraznou čelní brázdu, která probíhá ve směru stopu. Oční oblouky jsou výrazné, stop je mírný. Obličejová část: Nos je dobře vyvinutý se širokými nozdrami, jeho barva ladí s tmavým tónem srsti. Morda: Čenichová partie je tupá, ne zašpičatělá, dobře osvalená se silnými čelistmi. Hřbet nosu je rovný. Pysky jsou přiléhavé, nikoliv převislé. Čelisti / zuby: Čelisti jsou silné s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, přičemž horní řada řezáků překrývá bez mezery spodní a zuby stojí přiměřeně kolmo; 42 zdravých zubů dle zubního vzorce. Líce jsou silné, dobře osvalené. Oči jsou středně velké a mírně oválné. Oční víčka jsou dobře uzavřena. Pohled živý, inteligentní. Barva očí je hnědá a ladí s barvou srsti, přičemž přednost se dává tmavší barvě. Uši jsou nasazeny mírně vzadu a středně vysoko. Ušní boltce jsou jemné a přiléhají k lícím. Mají tvar zakulaceného V a jsou o něco kratší než u krátkosrstého maďarského ohaře.
Krk: Středně dlouhý, přiměřený k tělu, dobře osvalený, mírně klenutý, bez rušivého laloku.
Trup: Kohoutek je výrazný a svalnatý. Hřbet je pevný, rovný, dobře osvalený. Trnové výběžky mají být zakryty svalstvem. Bedra jsou krátká, široká, pevná, osvalená, rovná či mírně klenutá. Přechod od hřbetu k bedrům je kompaktní a pevný. Záď je široká a dostatečně dlouhá, dobře osvalená, ne krátká, k nasazení ocasu mírně spáditá, nesmí být sražená. Hrudník je hluboký a široký s výrazným osvaleným předhrudím, hrudní kost má sahat co nejdále dozadu. Hloubka hrudníku má dosahovat k loktům. Žebra jsou mírně klenutá. Spodní linie tvoří elegantní oblouk, břicho je napjaté a lehce vtažené.
Ocas: Poměrně nízko nasazený, silný v nasazení, ke špičce se zužuje. V zemích, kde není kupírování zákonem zakázáno, se s ohledem k loveckému využití krátí o jednu čtvrtinu. Pokud není zkrácen, dosahuje až k hlezennímu kloubu a je rovný, případně lehce šavlovitě zahnutý. Při pohybu je nesen vodorovně. Ocas je dobře a hustě osrstěn.
Končetiny: Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovnoběžné, při pohledu zboku kolmé a dobře podsunuté pod tělem, mají dobře utvářené kosti a silné svalstvo. Lopatka je dlouhá, šikmá a ploše přiléhající. V pohybu je pružná a je výrazně osvalená. Dobré zaúhlení mezi lopatkou a ramenní kostí. Ramenní kost je dlouhá a dobře osvalená. Lokty těsně přiléhají k tělu, nejsou ani vytočené, ani stočené dovnitř. Dobré zaúhlení mezi ramenní kostí a předloktím.
Předloktí je rovné a dlouhé, dostatečně osvalené se silnými, nikoliv však hrubými kostmi.
Zápěstí je suché a pevné.
Nadprstí je krátké a jen mírně šikmé. Tlapy jsou lehce oválné s pevně sevřenými, dobře
klenutými silnými prsty a silnými hnědými drápy. Pevné a odolné polštářky šedavého odstínu.
V klidu i pohybu jsou tlapy rovnoběžně.
Pánevní končetiny jsou při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, při pohledu zboku správně zaúhlené se silnými kostmi. Stehno je dlouhé, osvalené, s odpovídajícím zaúhlením mezi
pánví a stehnem. Kolena jsou dobře zaúhlená.
Lýtka dlouhá, osvalená a šlachovitá. Délka lýtka odpovídá přibližně délce stehna. Dobré
zaúhlení mezi lýtkem a hleznem.
Hlezno je silné, suché a šlachovité, poměrně nízko položené. Nadnártí je kolmé, krátké a suché. Tlapy pánevní končetiny viz tlapy hrudních končetin
Pohyb: Typickým chodem je pružný a elegantní prostorný klus s prostorným a dlouhým krokem. V poli hledá vytrvalým cvalem. Při pohybu je hřbet pevný a zůstává ve vodorovné poloze. Nežádoucím typem pohybu je mimochod.
Kůže: Pevně přiléhá k tělu, netvoří záhyby a je dobře pigmentovaná.
Srst: Drátovitá, přiléhavá, silná, hustá a matná. Krycí srst je 2 až 3 cm dlouhá, podsada hustá a odpuzující vodu. Delší srst nesmí překrývat obrysy těla. Svojí hustotou a odpovídající tvrdostí by měla poskytovat dobrou ochranu při nepříznivém počasí nebo před možným zraněním. Spodní části končetin stejně jako spodek břicha a hrudi by měly být pokryty kratší, měkčí a řidší srstí, hlava a uši pak srstí kratší a tmavší, nikoliv však měkkou či hustou. Výrazné obočí zdůrazňuje stop a spolu se silným, tvrdým, nikoliv však dlouhým (2 - 3 cm) vousem po obou stranách mordy podtrhuje energický výraz obličeje. Po obou stranách krku se nacházejí kartáčky srsti ve tvaru V.
Zbarvení: Různé odstíny žemlové barvy. Ušní boltce mohou být tmavší, jinak jednotné zbarvení. Červené, hnědavé nebo vybledlé barevné tóny jsou nežádoucí. Malá bílá skvrna na předhrudí nebo na hrdle do průměru 5 cm stejně jako bílé odznaky na prstech tlap nejsou vadou. Barva pysků a očních víček odpovídá barvě nosu.
Velikost: Kohoutková výška psi 58 - 64 cm, feny 54 - 60 cm. Zvyšovat kohoutkovou výšku je nežádoucí, vhodné je usilovat o střední velikost. Statická a dynamická vyrovnanost a symetrie jsou důležitější než v centimetrech naměřená výška.
Vady: Jako chyba musí být posouzena každá odchylka od uvedených údajů, hodnocení chyby by pak mělo být přímo úměrné stupni odchylky.
Vylučující vady:
* výrazné odchylky od standardu plemene,
* hrubé odchylky od pohlavního výrazu,
* netypická hlava,
* skvrnitý nos,
* převislé pysky a volné otevřené koutky,
* předkus, podkus, nepravidelný skus, jakož i přechodné formy,
* chybění jednoho nebo více zubů ze skupiny řezáků (I), špičáků (C) nebo třenových zubů (P2 až 4 ) a stoliček (M 1 a 2), absence více než dvou třenových zubů P1. Neprořezané zuby se hodnotí jako chybějící.
* nadpočetné mimo řadu rostoucí zuby,
*. rozštěp patra či pysku,
* světle žluté oko, příliš volná víčka, ektropium, entropium, dvojitá řada řas,
* výrazný lalok pod krkem,
* vlčí drápky, tzv. paspárky,
* špatná mechanika pohybu,
* řídká srst, chybějící podsada, dlouhá, měkká, hedvábná, huňatá, kudrnatá či zvlněná srst, chybějící kartáče delší srsti na končetinách.,
* tmavohnědá či světle žlutá barva, vícebarevnost, nejednotná barva, bílá hrudní skvrna v průměru větší než 5 cm,
* bílé tlapy,
* nedostatečně pigmentovaná kůže, oční víčka a pysky,
* kohoutková výška odchylující se o více než +-2 cm od standardu,
* bázlivá povaha.
 
Poznámka: Psi musí mít patrná dvě varlata plně sestouplá v šourku.

 

 

Standard plemene VŠSP (Velký švýcarský salašnický pes)

 
KLASIFIKACE FCI:
Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena
Sekce 3 - Švýcarští salašničtí psi
Bez pracovní zkoušky
 
Použití:
 
Původně hlídací a tažný pes; dnes také společenský pes, obranář a rodinný pes.
 
Celkový vzhled
 
Tříbarevný, statný pes silných kostí a dobrého osvalení. Přes svoji velikost a hmotnost prokazuje vytrvalost a dobrou pohyblivost Pohlavní výraz psů a fen je výrazně odlišen.
 
Důležité proporce:
  • Délka trupu (měřená od vrcholu ramene k sedacímu hrbolu) : Kohoutková výška = 10 : 9.
  • Hloubka hrudníku : Kohoutková výška = 1 : 2.
  • Délka mozkovny : Délka tlamy = 1 : 1.
  • Šířka mozkovny : Šířka tlamy = 2 :  1.
 
Chování / charakter (povaha):
 
Jistý, pozorný, ostražitý a nebojácný v běžných každodenních situacích. Dobromyslný a přítulný k důvěrně známým osobám, sebejistý vůči cizím; střední temperament.
 
Hlava:
 
V souladu s trupem je silná, ale není těžká. Hlava psů je většinou mohutnější než hlava fen.
 
MOZKOVNA:
Lebka: Plochá a široká. Střední rýha začínající na odsazení čela (stopu) se směrem vzhůru pozvolna ztrácí.
Stop: Málo vyjádřen.
 
LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI:
Nosní houba: Černá.
Tlama: Silná, delší než hluboká; při pohledu shora ani ze strany není špičatá. Hřbet nosu rovný, bez střední rýhy.
Pysky: Málo vyvinuté, přiléhající; černě pigmentované. Pysky nejsou převislé.
Čelisti / zuby: Čelisti silné. Silný, úplný a pravidelný nůžkový skus. Chybění 2 zubů (prvních třeňových zubů P1 nebo druhých třeňových zubů P2) se toleruje. Na chybějící M3 (3. stoličky) se nebere zřetel.
Oči: Středně velké, mandlového tvaru, ani hluboko uložené, ani vystupující, barvy lískového oříšku až kaštanově hnědé; výraz: bystrý, přátelský. Oční víčka dobře přiléhající. Okraje víček tmavě pigmentované.
Uši: středně velké, trojúhelníkové, poměrně vysoko nasazené. V klidu přiléhají ploše k hlavě, při vzbuzené pozornosti psa směřují dopředu. Vevnitř i zevně dobře osrstěné.
 
Krk:
 
silný, svalnatý, spíše kratší a zavalitý. Žádný lalok.
 
Trup:
 
Poněkud delší než kohoutková výška.
Hřbet: Středně dlouhý, silný a rovný.
Bedra: Široká a silně osvalená.
Záď: Dlouhá a široká, klesající v měkkém zaoblení; není přestavěná ani sražená.
Hruď: Silná, široká, dosahující až k loktům. Hrudní koš kulatě oválného průřezu, není ani plochý, ani sudovitý. Předhrudí je dobře vyvinuté.
Dolní linie z profilu a břicho: Břicho a slabiny málo vtažené.
 
Ocas:
 
Ve svém nasazení harmonicky navazuje na záď, je poměrně těžký, dosahující až k hleznu. V klidu visící; při vzbuzené pozornosti psa a za pohybu nesen výš a lehce zahnutý nahoru, ale nikdy nekroužkuje ani není nesen sklopený nad hřbetem.
 
Končetiny:
 
HRUDNÍ KONČETINY:
Všeobecně: Při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné, spíše široko postavené.
Plece: Lopatky dlouhé, silné, šikmo postavené, přiléhající a dobře osvalené, tvořící s pažní kostí nepříliš tupý úhel.
Předloktí: Silných kostí, rovné.
Přední nadprstí: Pevné; při pohledu zepředu přímo navazuje na předloktí; při pohledu ze stran je postaveno téměř svisle.
 
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Všeobecně: Při pohledu zezadu jsou rovné a postaveny nepříliš úzce.
Zadní nadprstí a tlapy nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven; Paspárky se musí odstranit s výjimkou zemí, ve kterých je odstraňování pasapárků zákonem zakázáno.
Stehna: Poměrně dlouhá; Kýty široké, silné a dobře osvalené.
Kolenní klouby: Výrazně tupě zaúhlené.      
Lýtka: Poměrně dlouhá.
Hlezno: Silné a dobře zaúhlené.
 
Tlapy:
 
Silné, rovně směřující, s těsně navzájem přiléhajícími a dobře klenutými prsty a silnými drápy.
 
Chody:
 
Ve všech chodech prostorný, stejnoměrný a plynulý pohyb; prostorný, volný pohyb vpředu a dobrý posuv vycházející z pánevní končetiny. V klusu při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.
 
Osrstění
 
SRST: Patrová srst s hustou, středně dlouhou krycí srstí a hustou, pokud možno tmavě šedou až černě zbarvenou podsadou. Krátká krycí srst je při zachování podsady přípustná.
 
BARVA: Typické trojbarevné zbarvení: Základní barva je černá se symetrickými hnědočervenými a bílými odznaky. Červenohnědé znaky se nacházejí mezi černou srstí a bílými znaky na lících, nad očima, na vnitřní straně uší, po stranách hrudníku, na všech čtyřech končetinách a na spodní straně ocasu. Bílé znaky se nacházejí na hlavě (lysinka a tlama), na hrdle a hrudi (průběžný znak), na tlapách a na špičce ocasu. Mezi lysinkou a červenohnědými odznaky nad očima by měl zůstat proužek černé. Bílá skvrna na šíji nebo bílý límec se tolerují.
 
Velikost:
 
Kohoutková výška psů:          65 - 72 cm
Kohoutková výška fen:          60 - 68 cm
 
Chyby:
 
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
  • Nejisté chování.
  • Chybění jiných zubů než nejvýše dvou premolárů (prvních třeňových zubů PM1 nebo druhých třeňových zubů PM2). Na M3 se nebere zřetel. Klešťový skus.
  • Světlé oči; nedostatečně uzavřená víčka.
  • Osrstění:
    • Prosvítající žlutohnědá nebo světlešedá podsada.
    • Nečisté barvy.
  • Chyby kresby srsti:
    • Chybějící kresba na hlavě, příliš široká lysina.
    • Bílá kresba na tlamě výrazně přesahující koutky pysků.
    • Bílé „holinky“ (bílá dosahující výš než k zápěstí či hleznu).
    • Nápadně asymetrická kresba.
 
 
Vylučující vady:
  • Těžké vady povahy (bojácnost nebo agresivita).
  • Podkus, předkus, zkřížený skus.
  • Entropium, ektropium.
  • Jedno nebo obě modré oči („skleněné oko“).
  • Krátká srst bez podsady.
  • Dlouhá srst.
  • Chybějící trojbarevné zbarvení.
  • Základní barva jiná než černá.
 
 
Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.
 
 
Pozn.: Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.
 
Zdroj: www.cmku.cz